Nenechte si kruháčem zamotat hlavu
Bezpečnost na silnicích | 9. 12. 2024
Video si můžete stáhnout k volnému užití
Respektujte plnou čáru i na rovných úsecích
Bezpečnost na silnicích | 14. 4. 2023
Liberecký kraj. Další známý úsek, bohužel doslova lemovaný křížky. Silnice I/9 mezi Českou Lípou a obcí Jestřebí. Mezi léty 2015 a 2022 se nedaleko od sebe, na prakticky rovném a přehledném místě stalo sedm tragických dopravních nehod. Zemřelo sedm lidí.
17. říjen 2016. Před sedmou ráno 20letý řidič předjížděl kamion na jestřebské rovince. Manévr bohoužel nedokončil a než se stačil zařadit do svého jízdního pruhu, střetl se s protijedoucím kamionem jedoucím ve směru od České Lípy. Jeho řidič se marně snažil nehodě zabránit tím, že prudce strhl řízení vpravo. Řidič octavie zemřel na místě nehody poté, co naboural do levé přední části kamionu.
6. duben 2017. Řidič osobního auta zemřel po srážce s nákladním automobilem. Opět na jestřebské rovince.
24. srpen 2021 - 26letý řidič osobního auta zemřel poté, co na rovném úseku silnice začal předjíždět, ale bez potřebného rozhledu a následně způsobil nehodu 3 osobního a jednoho nákladního vozidla.
Příčiny těchto nehody? špatný odhad, nebezpečné předjíždění. Třeba nerespektování plné čáry je bohužel na českých silnicích typický nešvar.
Roman Budský, dopravní expert, Platforma VIZE 0: “Řada řidičů hlavně v úsecích, které znají a jsou takové ty rovné, jako když vystřelí, přehledné, tak mají tendenci tu plnou čáru podceňovat. A platí to hlavně na těch úsecích, kde je silná kamionová doprava. Prostě vlečeme se za tirákama, oni tam jedou, těch svých 60-70km/hodinu, zatáčky, hupy a člověk si říká: tady to znám, tady to dám, tady je sice plná čára, ale tady se prostě dá to rozjet a já se tam nějak vejdu. Ale mnohdy zapomínáme na to, že ty rovné silnice mají ještě jedno nebezpečí. Nejsou tam zatáčky, ale jsou tam takzavené hupy. A právě někde v tom dolíku může číhat protijedoucí auto a my o něm vůbec nevíme. Člověk se vydá přes tu plnou prostě do protisměru, řekne si: teď je to paráda, rozjede to. Mám tam před sebou tři návěsy, soupravy a ouha, jsem na úrovni druhého návěsu a proti nám se vynoří auťák. Pár desítek metrů přede mnou silnice bez hranic lemovaná stromy. Co se s tím dá dělat? Tiráky vám nezpomalí, nemají prostě kapacitu to zastavit, nemá kam uhnout. Ten protijedoucí nemá šanci se vyhnout, protože tam není kam. No my jsme v situaci, kde neuhneme ani my. To je v podstatě jeden z těch mechanismů, proč tam umírají lidé. Protože to jsou rány v plných rychlostech, kdy ani jeden z těch, kteří se vzápětí srazí, nemá šanci ty následky potom korigovat třeba tím, že sníží rychlost jízdy. Čili opravdu je dobré těm plným čárám věřit a i když to tam dobře známe, tak si říct dobře přijdu o pět minut později , nedá se nic dělat, ale přece to tady rozmlátit na na padrť a navíc můžu vzít s sebou ještě někoho jiného. Nemá smysl tady nikam spěchat. Vždycky je dobré si jenom říct: je to 20 km, udělat si propočet a říct si, o jak dlouho to bude trvat déle? Najednou zjistíte, že jde o dvě tři minuty. Stojí to za to? Určitě ne.”
