Předjíždění: jeden z nejnebezpečnějších úkonů na silnicích. Jak na něj?

Roman Budský, dopravní expert, Platforma VIZE 0: “Pokud to nevyjde, tak je to skutečně bezprostřední zkušenost, velice mohutná a dalo by se říct, že v těch obrovských rychlostech, které tam jsou v okamžiku střetu, tak ta posádka má opravdu minimální šanci na to, aby z toho vyšla bez nějakých vážných, ne-li smrtelných zranění. Čili řidiči, kteří se skutečně chtějí hnát dopředu na čelo pelotonu, tak by si měli říct, kolik vlastně ušetřím, kolik času ušetřím. Stojí mi to vůbec za to? Ono je to, když je to delší úsek, může to být v řádu desítek sekund. Takže otázkou je, jestli stojí za to vyvolávat celou řadu nebezpečných situací.

Roman Budský, dopravní expert, Platforma VIZE 0: “Když začínáme předjíždět, tak je dobré minimalizovat ten pobyt v protisměru. Přece jenom je to takové dost rizikové a nevíme, co všechno se může změnit. Řada šoférů zapomene tzv. podřadit, mají tam třeba pětku a místo aby tam dali čtyřku nebo trojku a zvýšili tah motoru, tak se snaží jet na tu pětku. Prostě to předjíždění zdola. Ale to jsou dlouhé sekundy navíc, takže skutečně dobře znát potenciál vlastního auta a nebát se tam dát třeba troják a zrychlit, zařadit se před to auto, co jsme předjeli a pak zase se vrátit postupně - třeba čtyřka, pětka tam, kde jsme byli původně. Čili opravdu minimalizovat tu dobu, co trávíme v protisměru. Vždycky je dobrý mít jistotu, že se tam vejdu. Jsou situace, kdy třeba člověk jede za kamionem a řekne si: tam je místo, to mi vyjde, vybočí a řekne si sakra, vždyť před ním je auťák, já ho neviděl, tak je lepší si to přiznat. To není ostuda. A to předjíždění včas vzdát, když je tam toho víc, než jsem si původně myslel. Daleko horší je říci: já to prostě dám, já ho předvedu a oni mi nějak uhnou. Čili když to náhodou nevyjde, tak ten v protisměru mi uhne. A co když ne? Nemusí tam být místo nebo je to méně zkušený řidič. Anebo se taky může stát, že ten šofér proti nám zmrzne. Protože zdaleka ne každý se zachová tak, jak si myslíme, že by se zachovat měl. A jsou řidiči, kteří když se dostanou vlastně do konfrontace s přímo hrozícím nebezpečím, tak zmrznou a neudělají vůbec nic. Ani nezatočí volantem, ani nedají nohu z plynu. Prostě řítí se vstříc té téměř jisté smrti. Čili počítat s tím nejhorším a raději to včas vzdát, než spoléhat na to, že nám kolegové udělají místo. Jednoho dne se stane, že se tak prostě nepodaří a je z toho třeba i smrtelná dopravní nehoda.”