Zatáčky dokážou překvapit i zkušené řidiče, pozor i na táhlé úseky

Roman Budský, dopravní expert, platforma Vize O: “Úseky, kde jsou dlouhé takové ty táhlé zatáčky, rychlé úseky, táhlé zatáčky, svádějí k tomu, že se tam předjíždí hlava nehlava mnohdy. Velikým nebezpečím jsou ty táhlé pravotočivé zatáčky. Zvláště když před námi jedou třeba dva kamiony, přes ně nevidíme, člověk tak mrkne z dálky do té zatáčky, říká si nic tam není, teď se tam vypravíte a jste v situaci, kdy už tam nevidíte. Pakliže se ta situace změní a proti může jet auťák, který nejede 90, může jet 130, nedodržuje rychlost nebo tam bude nějaký vášnivý motorkář, který jede ještě rychleji. Jste v situaci, kdy se o tom autě dozvíte v podstatě v okamžiku nárazu. Ono to půjde zatáčkou. To je vůbec umění, jak vůbec najíždět do zatáček, zvláště tam, kde to neznáme, protože jsou třeba zatáčky, které jsou řekněme jasné. Mají konstantní poloměr, jedu, zatočím, vyjedu. Pak jsou zatáčky, které jsou velmi přátelské. Ona se jako prudká zdá, ale pak se postupně rozvíjí, takže je to příjemné, ale pak je pravý opak. Ona se zdá jako přátelská a čím víc jsme v té zatáčce zanoření, tím víc se začíná utahovat. Říká se tomu klotoida, až se člověk dostane do situace, kdy už to nezvládne. Čili pokud tu zatáčku neznám, tak vždycky jet s tím, že co když se ta zatáčka začne utahovat, abych teda byl schopen to auto bezpečně udržet na silnici i v tomto případě. Ono se vždycky říká, že řidič by měl jet takovou rychlostí, aby se dostal na vzdálenost, na kterou má rozhled. Teď vezměte takové úzké okresky, kam člověk nevidí za roh a co když se vynoří podobně řidič proti nám? Oba jedeme podle předpisů, zastavil bych, kdyby tam ležel balík slámy, ale už nezastavím, když někdo proti mně jede. Čili doporučuji, a dokonce i Němci to mají ve svých pravidlech silničního provozu, že v těchto nepřehledných zatáčkách by měl jet řidič takovou rychlostí, aby zastavil na poloviční vzdálenosti, než má rozhled. A věřte tomu, že se to vyplatí.”